Angie je moje první fenka border kolie a rozhodně není poslední. Narodila se 15.7.2007 ve Westernovém městečku Boskovice jako osmá nejmenší fenka z vrhu, bez PP. Její maminka je čistokrevná BOC jménem Sára bez PP a její nádherný tatínek je Beauty Flash Hardy Horde.
Takhle Angie vypadala v moment po příjezdu domů:) (7. týdnů)
Border kolii jsem chtěla už pěknou řádku let, asi tak od svých 11 let, kdy jsem je poprvé zahlédla na výstavě v Brně, můj první pes této rasy, do kterého jsem se tenkrát zamilovala byl Dreamer Highland (mimojiné předek asi tak poloviny registrovaných BOC v CR). Od té doby pro mě jiný pes nebyl, jen ten čb na první pohled obyčejný vořech s úžasnými vlastnostmi:)....Ovšem, než jsem si pořídila prvního zástupce této rasy, jsem si musela ještě hodně dlouho počkat-9 let. Pravá chvíle přišla asi tehdy, když jsem si řekla- prostě teď nebo nikdy:o), což je u mě docela běžné. A dle mého názoru život ani velké věci moc o plánování nejsou:).To jsem zrovna narazila na inzerát z nedalekých Boskovic.V té době moc papírových štěňat z chovek nebylo a možnost vlastního výběru už téměř žádná... Protože jsem věděla, kdo je otec štěňátek( a Beauty se mi moc tenkrát povahově i vzhledově líbil), tak jsem dlouho neváhala a hned se jela na štěňátka podívat. Chtěla jsem BOC ne moc přešlechtěnou a náchylnou, zároveň dobře socializovanou v sepětí s přírodu, což štěňátka byla, řádila ve westernovém městečku a každý den cestovala s maminkou autem do domečku na okraji Boskovic, též v krásném a inspirativním prostředí... a hlavně jsem si chtěla vybrat to nej štěně dle povahy- haha a že ho mám:D,
Idyla skončila:)
co se týče zdraví jsem spoléhala na pomoc přírody:),i zdraví u papíráků je jedna velká nejistota, život je jedna velká nejistota,vždycky je šance se spálit, příroda je o nemocech,smrti, někdo si černýho petra vytáhnout musí vždycky... prostě jsem to riskla...Vlastně mě i docela vyhovoval fakt, že Angie nemá PP, a to také z toho důvodu, že nebudu patřit do klubu "higher society borderholiků"-zní to možná tvrdě, ale je to tak, uvědomovala jsem si tuto jakousi snobskost ambiciozních lidí tenkrát a v současné době je situace ještě horší:(,zvláště když někam s Angie přijdu a najednou se na nás soustředí tisíc jedovatých obličejů,co mi chtějí zkazit náladu-nezkazí:)-nebojte...no chance! no way!:) jsem imunní)... chtěla jsem aby byla Angie nálepkou chovky nedotčená,chtěla jsem trochu marginálního psíka,co bude vystrkovat růžky:) chtěla jsem krásnýho, naturálního a vysoce odolného ďábla s citlivou duší, kterého lidi- mám:DD....
A ted už k samotnému výběru:)
(foto: autor Monika Pelíšková)
Angie mně padla do oka hned na první pohled, prostě kouknete a vidíte- to je ono, co chci. Byl to malý ďáblík s andělskou tvářičkou, na všechny bratříčky se bez okolků vrhala, plíživými pohyby sledovala všechno v pohybu, zároveň byla díky své přátelské a přirozeně sebevědomé povaze oblíbená u dětí paní chovatelky. A mě se v ten moment honily hlavou všechny možné poučky a rady ode všech, typu koukej na povahu, nevybírej alfa jedince, nekoukej na krásu.... Problémem bylo, že v době kdy jsem se přijela podívat na štěňátka, byla Angie už zamluvená, proto jsem si ve spleti černobílého chumlu zamluvila druhou fenečku z vrhu jménem Stáňa, ta byla exteriérově mnohem hezčí než moje Angie, byla milejší, ale povahově byla bázlivější po mámě. Dlouho jsem tedy potom ještě váhala, zda si ji opravdu vzít. Po neustálém přemýšlení, zda ano, či ne, jsem si definitivně řekla,tak to zkusíme:)
.
V den, kdy jsem si jela pro svůj malý dáreček, mně paní chovatelka řekla, že noví majitelé Angie odřekli, a tak se řízením osudu nakonec slečna Ang dostala ke mně:) a já jsem nakonec byla a stále pořád jsem hrozně ráda, že mám právě ji.
pár dní v novém domově-malý bernardýnek:o)
Mé rozhodnutí oplakaly:o) děti, které jí už stihly pojmenovat jménem Daisy.
Protože mě jméno Daisy k Angie pořád nesedělo, tak jsem si ji překřtila na Angie- a to hlavně proto, že jí jméno při pohledu na ní krásně sedělo,také trochu kvůli babičce Ange:),ale nejen to,také proto že Rolling Stones o Angie už dobu vášnivě pějí:D.
Z Angie postupem času vyrostla pěkná a šíleně temperamentní psí slečna,
která miluje děti, společnost, všechny s nadšením vítá, skáče do výšky a olizuje lidem tváře, tohoto zlozvyku ji už asi nezbavím, začíná k ní patřit, když je ale za plotem, stává se z ní hlídač číslo jedna a štěká a štěká, 
na borderku která nikdy neštěká:O) docela přemíru.
Jako správná bordera miluje frisbee a balonky, do každé akce se vrhá s chutí a nadšením, je nekonfliktní k ostatním psům (polopravda
psy respektuje pouze ty které zná- od těch si nechá líbit všechno na světě,na ty které nezná nebo se jí nelíbí dokáže být pěkně ostrá,ale ne zase přehnaně agresivní) i k lidem (ty má ráda všechny-až na pár výjimek:)),
nerada se češe (to má stejně jak panička) a občas si vede svoji (to proto k sobě tak patříme:)
),
Angie má také ohromnej pasteveckej pud, nahání všechno kolem, nejraději má asi vlaky, to mně občas nahání hrůzu, nemůžu s ní chodit pořádně na volno, poněvadž číhá i na auta, motorky a kola.
U oveček se bohužel zatím moc neosvědčila,ale pracuje se na tom:), já z ní toho pastevce stejně nakonec udělám:D. Někdy bych řekla, že je rychlejší než svoje myšlení a také jejím neduhem bývá vypínání mozku.
(4 měsíce)
Dále jí charakterizuje neustálá snaha mně přinášet polorozkousaný plyšáky ( hlavně ty, co má panička schované z dětství), boty celé rodiny a obrovský klacky z lesa-to dělává hlavně když má radost. Angie také miluje vodu v jakékoliv podobě, je hodně samostatná jednotka a ráda dělá věci po svém.
Ang 6 měsíců-1.Vánoce:)
A když občas dělá, že se ji věc netýká a už vůbec nedotýká, dokáže pěkně a hlavně nenápadně žárlit i truchlit, hlavně aby na ní nebylo nic vidět-i přes masku drsného psa:),je to hodně citlivé stvoření, ale nic na sobě nenechá znát.
To je charakteristika mojí Angie, mojí společnice a kamarádky do deště i mrazu, která mě stále něčím novým překvapuje v dobrém a občas i ve zlém, s Angie zkoušíme všemožné psí sporty, vzájemně bojujeme:) a hledáme aktivitu, která by nás společně bavila a přinášela nám radost, úspěch bereme pouze jako vedlejší produkt:)